8. 6. 2008
„Hazard? Stát na tom vydělává a ti, kteří ty peníze prohrávají jsou v zásadě nějací chudáci, kteří nás vlastně nezajímají. A když už jsou tak blbý, že tam ty svoje peníze hážou … tak je to vlastně jejich problém.“
Tato tvrzení v sobě skrývají několik omylů. Prvním je ten, že tento problém se týká pouze lidí z nejchudších vrstev nebo okraji společnosti. Naopak, dá se říci, že hazard si nevybírá a že lidé, kteří mu propadají, pochází z různých vrstev společnosti bez ohledu na vzdělání a sociální postavení.
Druhým omylem je, že stát na hazardu vydělává. Pokud někdo na hazardu (lidském neštěstí a praní peněz) vydělává, tak jsou to především provozovatelé hazardu, vlastníci automatů, terminálů a podobných přístrojů. Potom také politici, kteří jsou nějak s hazardem provázáni. Mediálně je známo propojení bývalého ministra financí Tlustého s firmami holdingu Synot – sázkovým impériem rodiny Valentů (právě ministerstvo financí má problematiku hazardu a loterií ve své kompetenci). Dalším politikem, který je s hazardem u nás provázán je lidovecký poslanec Ladislav Šustr, který zasedá v dozorčí radě Sazky a za tuto firmu také při schvalování zákonů či norem s nimi souvisejících vydatně kope. Dá se ostatně čekat, že většina těch, kteří hazard podporují, jsou zároveň příjemci přesvědčivých finančních argumentů.
Pokud probereme jednotlivé negativní důsledky hazardu, zjistíme, že s vysokou pravděpodobností stát na řešení následků hazardu vynakládá mnohem víc, než z něj získává. Státy, které si nechaly zpracovat socioekonomickou studii, zjistily, že se jim hazard nevyplatí a začaly jej omezovat. Česká republika přes fakt, že v současné době má nejvíce heren na hlavu na světě tuto studii zřejmě nepovažuje za důležitou.
Pokusím se shrnout okruhy výdajů, které s hazardem stát i obce mají. Upozorňuji, že těžko lze například vypočítat, kolik stojí daňového poplatníka gambler soudce, gambler policista (známé jsou desítky případů), gambler, který dříve vlastnil prosperující firmu nebo dospívající patologický hráč, který kvůli hazardní hře nedostudoval. Americký ekonom Earl Grinols z university v Illinois spočítal, že sociální náklady gamblerství (zvýšená kriminalita, nezaměstnanost, osobní „bankroty“ atd.) stojí americkou ekonomiku ročně 54 miliard dolarů.
Kriminalita – mezi negativní důsledky hazardu patří majetková trestná činnost, dle údajů ze zahraničí 40 – 60% majetkové trestné činnosti – zpronevěry, krádeže, nesplácení půjček, podvody) souvisí právě s hazardem. U poloviny trestné činnosti je spouštěcím mechanismem tíseň spojená s problémy hráčů. Připočítat je třeba i řešení případů násilné trestné činnosti, které souvisí s chorobnou potřebou získat peníze na hraní. Kontroly heren, které by policie měla provádět. Praní špinavých peněz v hernách (policisté odhadují, že polovina prosázených peněz pochází z trestné činnosti). Přesnou hodnotu nelze z důvodu neexistence oficiálních statistik uvést. Perlička na závěr, policie a tajné služby upozorňují na jedno zásadní bezpečnostní riziko. Ruští poslanci na sklonku minulého roku rozhodli, že tamní kasina a herny se z měst odstěhují do čtyř zvláštních zón. Třeba do Kaliningradské oblasti nebo na Dálný východ. „Už jsme zaregistrovali zájem některých tamních firem o vstup na náš trh,“ tvrdí představitelé tuzemských tajných služeb. „Může jim v tom zabránit asi jen změna zákona,“ dodávají.
Řešení sociálních dopadů – mezi největší náklady veřejných rozpočtů patří výdaje na potlačování průvodních negativních sociálních jevů, z nichž některé lze vyčíslit velmi těžko. Například sociální strádání rodin, rozvody, neplacení výživného, trpí výchova dětí po stránce citové i materiální, problémy vyplývající z hraní osob mladších 18 let (pro dospívající jsou hazardní hry zvláště nebezpečné, závislost u nich vzniká mnohem rychleji a je zde vyšší riziko zneužívání drog, případně nedostatečného rozvoje některých sociálních dovedností), homosexuální prostituce u dospívajících chlapců, ztráta bydlení a následně bezdomovectví, velká část sociálních dávek určených nejchudším příjmovým skupinám končí v automatech, ale i nájemné (například MČ Brno střed má téměř 150 miliónů dluhů na nájemném, dá se předpokládat, že většina skončila právě v blikajících krabičkách). Z různých zdrojů vyplývá, že jeden patologický hráč způsobí problémy a utrpení v průměru 10 – 15 dalším lidem ve svém okolí. Mezi tyto osoby se započítávají vedle rodinných příslušníků také věřitelé a zaměstnavatelé, kterým jsou způsobovány veliké ekonomické ztráty, ať již snížením pracovní výkonnosti, později absencemi a majetkovými poškozeními.
Zdravotní výdaje – nejsnáze doložitelné jsou výdaje na léčení patologických hráčů (diagnóza F63.0), deprese, problémy způsobené alkoholem a drogami, nemoci způsobené stresem trápí nejen hráče, ale i jejich příbuzné,sebevraždy (cca 600 ročně). Počet hospitalizovaných osob s diagnózou patologické hráčství v roce 2005 dosáhl 576 pacientů a průměrná ošetřovací doba u této diagnózy činila 47,2 dne. Většina ze zhruba 100 tis. patologicky závislých hráčů u nás se ale stejně neléčí. Mírný nárůst pacientů je limitován kapacitou zdravotnických zařízení.
Přímé finanční dopady – obcházení a krácení povinných odvodů, korupce při legislativním i povolovacím procesu, daňové úniky státu, korupce při rozdělování výtěžku z hraní na veřejně prospěšné účely a sport.
Pokud chceme odhadnout počet lidí, kteří mají problém s hazardním hraním, musíme vycházet z rozšířenosti hazardních her, protože ty korelují s počty problémově hazardně hrajících osob i s počty patologických hráčů. Je velmi pravděpodobné, že výskyt patologického hráčství v české populaci bude v celosvětovém měřítku nadprůměrný s ohledem na nadprůměrnou dostupnost hazardních her. Ze srovnání % patologických hráčů ve státech, kde hazard regulují, lze odhadnout, že výskyt patologického hráčství nebude v České republice patrně nižší než 0,5 až 1 % populace. Celkově může jít až o 100 000 osob a mnohonásobně vyšší počet těch, kdo hrají problémově nebo kdo trpí hazardními hrami druhotně (rodiče, manželky a děti patologických hráčů, zaměstnavatelé, věřitelé atd.). Odhadem může tedy jít až o l – 1,5 mil. obyvatel ČR.
Závěr? Vyspělé, ale i další země dobře vědí, proč hazard regulují a nechávají pod svou kontrolou. K provozu hazardních her nemůže být přistupováno jak k běžné podnikatelské činnosti a musí být upraveno zvláštními právními předpisy, jak je to ostatně běžné i ve světě. Včera bylo pozdě.
Jako podklad byla použita Studie o stavu hazardních her v České republice, která je celá k dispozici na www.stophazardu.cz a články http://www.osnoviny.cz/hazard-v-cr-ovlivnuje-politiku, http://www.cs-magazin.com/2007-03/view.php?article=articles/cs0703103.htm .
Jasna Flamiková
Zastupitelka za Stranu zelených v MČ Brno-střed
Podívejte se také na vystoupení Jasny Flamikové k tomuto tématu v pořadu ČT24 Před půlnocí.