9. 7. 2012
Motto kandidátky do Senátu v obvodu č. 59 Brno-město zní: Stop privatizaci funkcí státu, návrat práva, spravedlnosti a respektu k lidské důstojnosti do jednání státu. Co přesně to ale znamená?
O jaké cíle budete v Senátu usilovat?
Chci dát zelenou právu, spravedlivosti a lidské důstojnosti.
Společnost je podle mě ohrožena převáděním nezastupitelných funkcí státu
do soukromých rukou a sociálními experimenty s lidskou důstojností.
Pojďme vrátit právo, spravedlnost a férovost do jednání státu a veřejné
moci.
Co konkrétně to podle Vás znamená?
Zelená právu znamená například to, aby základní nastavení vztahů ve
společnosti vycházelo ze zákonů a nikoliv libovůle ze strany státu,
politiků a úředníků ve formě podzákonných předpisů. Příkladem takové
kolize je stanovení standardní a nadstandardní péče v rámci reformy
zdravotnictví nebo některé části sociální reformy.
Stejně tak považuji za nezbytné, aby byl přijat slušný zákon o státní
službě, který zabezpečí férový výkon veřejné služby nezávisle na
měnících se poměrech. Státní úřady nesmějí být kořistí politických
stran, potřebujeme nezávislé a kvalitní úředníky. A ti musejí být
hodnoceni podle výkonu a nikoliv na základě příslušnosti k politickým
stranám.
Na druhém místě jste zmínila spravedlnost. Myslíte si, že se jí v české společnosti nedostává?
Zelená spravedlnosti pro mě znamená usilovat o taková zákonná řešení,
která nebudou poškozovat nejslabší členy našeho občanského
společenství. A to se bohužel děje. Moje představa spravedlnosti vychází
z humanismu, který chce každé lidské bytosti umožnit takový rozvoj,
který odpovídá stupni socioekonomického rozvoje daného společenství.
Nejde o dovolenou u moře pro každého. Rozhodně ale jde o to, aby každý
měl zajištěno lidsky důstojné existenční minimum, které mu umožní lidsky
důstojné bytí.
Do stejné kategorie podle mě patří i nastolení skutečné (materiální)
rovnosti jednotlivých osob ve věcech odvodů do veřejných rozpočtů a
spravedlivého rozložení daňové zátěže ve společnosti. Měřit stejně
pštrosům a kolibříkům prostě není fér. To znamená nejen daňovou
progresi, ale i zprůhlednění předpisů a jejich očištění od zjevně
prolobovaných výhod, jakými např. disponují znečišťovatelé životního
prostředí, kteří se spravedlivým odvodům brání přidáváním biomateriálu
k tradičním palivům. A spadá sem i bezdůvodně výhodné zdanění hazardu.
Budu usilovat také o zavedení nových a vylepšování stávajících zákonných
mechanismů bránících kriminálním únikům před daňovými povinnostmi.
Z druhé strany však chci take dosáhnout toho, aby daňové předpisy
nekladly poplatníkům doslova lstivé a neodůvodněné pasti, jejichž
jediným účelem je, aby stát získal více peněz. A ze zkušenosti vím, že
tyto pasti sklapnou téměř vždy jen v případě malých ryb, zatímco velryby
stát kontrolovat neumí či možná ani nechce. Kontrola malých i velkých
daňových poplatníků musí dostat řád a rovnováhu.
Lidé mnohdy ztrácejí pocit, že mohou skutečně něco ovlivnit. Můžete pak jako senátorka přispět k tomu, aby se i toto změnilo?
Ano, zelená spravedlnosti pro mě znamená i férová pravidla pro
politickou soutěž. Například chci dosáhnout nastolení rovné váhy
jednotlivých voličských hlasů zrušením 5% klauzule v obecních, krajských
a evropských volbách. Rovná váha voličských hlasů je legitimním
demokratickým požadavkem pro ověřování skutečně existujících zájmů
v občanské společnosti a jejich přenosu do zastupitelských sborů.
Jako svoje třetí klíčové téma jste uvedla lidskou důstojnost. Proč si myslíte, že je ohrožena, a jak ji bránit?
Budu usilovat o skoncování s praxí převádění kompetencí státu do
soukromé sféry. Tam, kde ústavní pořádek ukládá státu povinnost ručení
za respekt a ochranu práv jednotlivců, což je případ všech základních
práv, nemůže se stát zbavit odpovědnosti tím, že tyto agendy převede na
soukromé subjekty. Jde zejména o agendy spojené se školstvím,
zdravotnictvím, důchody, ale i další, za jejichž plnou realizaci stát
odpovídá. Privatizace hmotného majetku neslavně skončila, nyní se hraje o
privatizaci povinných odvodů do veřejných rozpočtů.
Zelená lidské důstojnosti znamená přijímaní všech zákonných řešení na
principu respektu a ochrany lidské důstojnosti ve všech jejích
aspektech. Každý bez výjimky má právo na férové zacházení ze strany
státu. Nikdo nesmí být degradován do role předmětu, na němž se zkouší
různá socio-ekonomická reformní řešení.
Co by měl tedy stát dělat pro to, aby byla chráněna práva všech, včetně těch nejzranitelnějších?
Je třeba respektovat lidskou důstojnost jak dětí v dětských domovech,
tak seniorů v různých zařízeních jim určených, a samozřejmě všech, bez
ohledu na věk, zejména ve spojení se zárukou osobní svobody, ochrany
soukromého života a samozřejmě i s ohledem na momentální zdravotní a
sociální situaci každého, a to jak v oblasti výplaty pojistných, tak
sociálních dávek. Samostatným problémem jsou také exekuce. I s tou
nejslabší lidskou bytostí je třeba zacházet jako se subjektem, a před
valem, jímž jej chrání základní práva se musí veřejná moc zastavit, ba
tam, kde jednotlivec není schopen val sám vystavět, tam mu musí stát
účinně pomoci.
Proč vstupujete do voleb jako kandidátka za Stranu zelených?
Vstupuji do politiky, protože chci svými zkušenostmi ústavní soudkyně
přispět k obraně základních hodnot, neboť cítím, že jsou dnes ohroženy.
Vždy jsem byla zastáncem ochrany základních práv a úcty k lidské
důstojnosti a v tom se mé postoje potkávají s představou o politice,
kterou prosazují zelení. Stranu zelených jsem preferovala především
proto, že není zatížena korupčními skandály a korupce je dnes nepochybně
velký problém. Osobně sympatizuji s menšími liberálními stranami s
ideály, neboť v demokratické společnosti slouží jako brzdy a protiváhy
uzurpaci moci velkých stran, které si ze své převahy mnohokrát vyvozují i
nárok na jedinou pravdu. I proto jsem přijala její nabídku na
kandidaturu do Senátu.
Jaký je Váš vztah k zelené politice?
Zelenou politiku vnímám v širším kontextu hodnot, které jsou základem
demokratické společnosti. Dobré životní prostředí je veřejný statek,
který nám všem umožňuje doslova život na této planetě. Zelenou politiku
ale neredukuji jenom na otázky ochrany životního prostředí. Pokud má být
život hodnotný ve všech jeho aspektech, je nutné chránit i ostatní,
ústavním pořádkem zakotvené, hodnoty společnosti a hledat mezi nimi
rovnováhu. Vážit si prostředí, ve kterém žijeme, znamená vážit si
života. Zelená politika je prostředek, jak toho dosáhnout, a vnímám ji
jako respekt a ochranu celého řádu základních práv a ústavních hodnot.