15. 1. 2021

Privatizační bytová skříň městské části Brno-střed možná obsahuje tolik hrůzy, co nebylo ani ve smolných knihách středověku. Po policií stále prověřovaných podezřeních na uplácení, které se týká zejména ODS a ČSSD (viz vše říkající titulky: „Za 400 tisíc jsem to zařídil.“ V Brně s byty kupčili i lidé z ČSSD, tvrdí podnikatel. Špičky brněnské ODS údajně šidily s byty. Snaha o rozbití koalice, reagují), nyní z almary vypadl jeden kostlivec i na další politickou stranu, která je aktuálně ve vedení městské části: na KDU-ČSL.

V roce 2013 se stala vlastnicí obecního bytu 1+1 na Čápkově ulici v centru Brna Mgr. Michaela Dumbrovská. To by nebylo nic divného, kdyby její matka JUDr. Michaela Dumbrovská nebyla v té době už dlouholetou zastupitelkou prodávající městské části (v zastupitelstvu je od r. 1998 a v období 2002 – 2006 byla dokonce členkou rady) a zároveň i členkou bytové komise, kde se se uskutečnil první zásadní krok pro uhlazení cesty k nabytí onoho bytu za fantastickou cenu 9126 Kč za 1 m2!

Ale popořadě.

Město Brno mělo a má seznam domů určených k privatizaci. Pouze objekty tam uvedené jsou pak určeny k prodeji, a to přednostně nájemníkům a svého času za velmi výhodných finančních podmínek. Jinak řečeno být nájemníkem v domě určeném k privatizaci bylo terno, protože šlo získat za relativně velmi nízkou sumu byt i v samotném centru města, kde komerční ceny byly podstatně vyšší.

Na začátku roku 2013 hledala městská část Brno-střed nájemce bytu na Čápkově s tím, že si jej nájemník musí kdyžtak sám opravit. Už tehdy byl ale daný dům „rozprivatizovaný“ – tedy ten, kdo se stane nájemníkem, měl skoro jistotu, že mu byt bude nabídnut za výhodných podmínek i ke koupi.

Asi i proto se přihlásil celkem značný počet zájemců: 23 a mezi nimi i paní Dumbrovská mladší. Přihlášky pak bodově ohodnotil podle určitých kritérií bytový odbor a výsledky předal bytové komisi, což je poradní orgán, který by měl radě (jež o výsledku finálně rozhoduje) navrhnout konkrétní osoby, s nimiž má být nájemní smlouva uzavřena. Vlastní pořadí sice není závazné, ale na druhou stranu je jediným objektivizujícím měřítkem, a pouze za zvlášť důležitých okolností (závažná nemoc, nezbytná bytová potřeba) a za transparentních a ověřitelných podmínek by dle mého mělo docházet ke změnám a upřednostnění.

Paní Dumbrovská mladší se umístila až na osmém (!) místě, ale přesto byla komisí doporučena jako první (!) – a to je první podivnost celé kauzy. Zatím nikdo (včetně paní nyní už místostarostky Dumbrovské) nevysvětlil, proč se tak stalo. Co bylo objektivním důvodem, že mladá žena, která měla v Brně kde bydlet (u maminky v Masarykově čtvrti, kde má trvalé bydliště dokonce dodnes, jakkoli se koupí bytu chtěla údajně osamostatnit), zatímco řada ostatních měla trvalé bydliště mimo Brno, byla takříkajíc skokanem roku, nevíme.

Paní Dumbrovská rovněž neuvedla, že by byt zamýšlela využívat s nějakou další osobou – tedy jej chtěla jen pro sebe (jiní se hlásili k bydlení i s druhem/družkou, tzn. z nájmu by mělo prospěch více lidí).

Na seznamu „čekajících“ nebyla tak dlouho jako třeba první zájemce v žebříčku (ten tam byl asi o rok déle a na rozdíl od paní Dumbrovské měl za sebou už dokonce o osm marných žádostí o pronájem více).

Z mně dostupných podkladů ani není zřejmé, že by trpěla nějakou nouzí či jiným závažným osobním stavem, který by přeskočení jiných sedmi uchazečů zvláště odůvodňoval.

Rada MČ Brno-střed právě i na základě rozhodnutí bytové komise pak Mgr. Dumbrovské mladší byt přiklepla a ta se tak stala nájemnicí.

Zaujala mne i rychlost, s jakou se pak Mgr. Dumbrovská vlastnicí bytu stala – nájemní smlouvu uzavřela 29.7.2013 s účinností od 1.8.2013, ale už 31. října podepisuje akceptaci nabídky koupě bytu a hned 11. prosince 2013 byl tento prodej schválen zastupitelstvem Brno-střed. Během jednoho jediného roku se dokázala stát nájemnicí i schválenou vlastnicí bytu!

K samotnému nájemnímu vztahu ještě jedna malá perlička – jelikož jeho podstatou měla „oficiálně“ být oprava tzv. vlastním nákladem (tzn. pro účely provedení opravy, po níž by bylo nájemné už standardní a odbydlováno ze zaplacených oprav), byla výše nájemného zcela zanedbatelná: měsíčně 99,50 Kč (čtete dobře: 1,77 Kč za 1m2)! Navíc jsem zatím nedohledal žádný doklad o tom, že by nájemnice do doby koupě nějaké opravy skutečně provedla nebo že by jejich realizaci ÚMČ verifikoval, jak bývalo po jejich uskutečnění zvykem.

Další prapodivností celé záležitosti je, jak se jí maminka a zastupitelka JUDr. Dumbrovská tehdy „promlčela“. Na onom rozhodujícím zasedání bytové komise raději ani nebyla a na předmětném zastupitelstvu na projednávání daného bodu zase odešla. Tím však dle mého názoru porušila zákon o obcích (§ 83 odst. 2), protože na začátku zastupitelstva měla povinnost sdělit, že je s nějakým projednávaným bodem ve střetu zájmů. Přitom je jedno, zda o daném bodu bude či nebude hlasovat či odejde z místnosti – přesto musí střet zájmů oznámit. Dnes JUDr. Dumbrovská tvrdí, že podjatost sdělovala (nechám stranou, že si na to po sedmi letech tak jistě vzpomíná…), ale zápis ze zastupitelstva svědčí proti ní: o tom, že odešla, se zápis precizně zmiňuje, ale o stejně závažné skutečnosti nahlášení podjatosti mlčí. Přitěžuje ji i to, že proti zápisu následně nevznesla námitku, jak ji opravňuje zákon o obcích (o ní pak rozhodne nejbližší zastupitelstvo), takže zápis je dnes nutno považovat za pravdivý. Jinak řečeno příslušné orgány (pokud neznaly rodinné poměry paní místostarostky), neměly vinou nesdílnosti zastupitelky dr. Dumbrovské jak přijít na to, že zde mají co do činění se vztahem matka – dcera.

V současnosti JUDr. Dumbrovská na svou obranu uvádí, že byla „jen“ opoziční zastupitelkou. Já osobně bych to tak ale nebanalizoval – už předtím byla radní, tedy ve vedení městské části. Zastupitelkou byla tehdy dokonce již patnáctý rok a i v politice platí: dnes jsem na jedné pozici, zítra zase na jiné a ruka ruku myje (ostatně dnes je JUDr. Dumbrovská už šest let nepřetržitě opět ve vysoké výkonné funkci místostarostky – a světe div se – v minulém volebním období i pro oblast bytů), a to se může nějaká ta dřívější úlitbička, upřednostnění a vyhovění hodit. Není bez zajímavosti, že tehdy bytovou komisi vedl Bedřich Toman z ČSSD, o němž pro Hospodářské noviny a Aktuálně.cz Miroslav Wagner řekl: „Byli jsme s Tomanem domluveni na 50 nebo 100 tisících za byt. Ale já jsem si těm lidem říkal o víc – třeba o 300, 400 tisíc. Bylo toho strašně moc, ale některé byty nakonec vůbec nevyšly.“ Údajně tam mělo být i další napojení na jiného politika z ČSSD Pavla Sázavského (v roce 2010 až 2014 místostarosta MČ Brno-střed, v následném období řadový zastupitel na Brno-střed a v současnosti třeba zase zastupitel města Brna), který dle Wagnera měl byty rozdělovat. A jen pro představu: jak Toman, tak Sázavský ve zmíněné bytové komisi, kde tehdy vládnoucí ODS a ČSSD měly většinu, hlasovali pro paní Dumbrovskou…

Last but not least buďme korektní: jakkoli fantastická kupní cena byla, odpovídala tehdejším pravidlům. Za tak nízké ceny se opravdu byty nájemníkům rozprodávaly. Přijde mi to ještě pochopitelné u těch dlouholetých, co v bytech žili celá desetiletí, ale více než diskutabilní je to u pronájmů krátkodobých nebo „účelových“. A mezi ty nájemní „rychlokvašky“ zjevně patřila i dcera paní místostarostky. Ano, byla mezi žadateli obecně od r. 2011, ale to bych spíše přičítal tomu, že kdo nebyl zařazen do databáze zájemců, nemohl ani postoupit do dalšího kola a privatizace využít. Tehdy by ten byt mohl na volném trhu dle mého s klidem stát i trojnásobek toho, co za něj Mgr. Dumbrovská (resp. její matka – koupi financovala prý sama JUDr. Dumbrovská) zaplatila. A v tom dle všeho tkvěla celá krása toho systému – za relativně málo námahy a peněz se dostat k bytu, který šlo obratem „střelit“ až za násobky původní ceny.

Samozřejmě, že obecně nemám nic proti tomu, aby se o obecní byty ucházeli blízcí politiků – rodinná vazba z nich nemá činit občany druhé kategorie, kteří by měli mít méně práv než ostatní. Ale trvat v takovém případě na obzvláště transparentním a odůvodněném projednání je dozajista na místě, a to se v předmětném případě dle mého mínění rozhodně nestalo.

Další případy, kdy blízcí politiků (leckdy za nestandardních podmínek) levně získali obecní byty, popisuje kupř. Jana Ustohalová z Deníku N v článku Místostarostka vysvětlovala, jak její dcera získala městský byt za třetinu tržní ceny. „Nic jsem neovlivnila,“ tvrdí.

Formálně celé věci sice nelze nic zásadního (až na ten nenahlášený střet zájmů) vytknout. Ovšem celý systém pochybných privatizací bytů, jak je i vyšetřován policií, byl postaven právě na tom, že navenek vše formálně vypadalo a probíhalo OK a mělo se čachrovat a kšeftovat zákulisně: právě s tím pořadím. Neříkám, že tomu tak bylo i v tomto případě, ale tato kauza JUDr. Dumbrovské u mne přece jen zanechává určitou hořkou pachuť.

 

JUDr. Michal Závodský

zastupitel, nez. za Zelené