15. 8. 2010
Další krok boje proti hazardu navržený brněnskými zelenými – registrovat hráče – evidentně rozvířil bouřlivou diskusi a to asi bylo i záměrem.
Poukázal na to, že není možné jít jen cestou omezování počtu heren zejména v oblastech, kde žijí lidé často zcela závislí na sociální podpoře státu. Přičemž je paradoxní, že právě v brněnských sociálně vyloučených oblastech je koncentrace heren nejvyšší. Kde je nabídka, je i poptávka a obráceně.
Je potřeba si uvědomit, že pro řadu místních lidí a bohužel i místní mládeže je návštěva herny jedna z mála možností „kulturního“ vyžití. A je také potřeba říci zcela otevřeně, že tato „kultura“ je stojí mnohem více, než celorodinná návštěva kina či divadla. Jenže tam prostě nejdou, je to totiž za hranicemi jejich území, kde se cítí alespoň trochu bezpečně a mezi svými.
A jejich „kulturní“ vyžití pak nestojí opravdu hodně nejen je, ale především celou jejich rodinu. Protože sociální dávky jsou od toho, aby pokryly základní životní potřeby lidí, kteří se dostali do problémů a nejsou schopni si prostředky na svou obživu sehnat sami. Že mnoha obyvatelům těchto oblastí přílišná přístupnost a koncentrace opravdu vadí, ukázala i petice místních obyvatel, kterou podpořili záměr Pracovní skupiny pro integraci zakázat provozování heren v oblastech označených jako sociálně vyloučené. Asi k tomu mají svůj důvod, ne?
Ano, já si také moc nedovedu představit, že provozovatel herny bude od hráče, který mu do herny přináší peníze, jinak by přece tento byznys neprovozoval, vyžadovat dobrovolně registraci, že hrát může, protože jeho jedinou obživou nejsou sociální dávky. Dokážu si představit, že to mnohým, kteří se s důsledky závislosti na automatech nesetkali v praxi a terénu, může připadat neliberální a jako omezování osobní svobody.
Možná to i tak je. Ale pak je potřeba se ptát, proč to podobně neliberální nepřipadá třeba občanům Německa, kde do heren nesmí nikdo, kdo pobírá sociální podporu od státu? Asi si lépe uvědomují, že tato podpora je vyplácena z jejich daní a přijde jim spíše nepochopitelné, že by jejich daně byly vhozeny do bezedného automatu.
Pokud se má hazard v ČR opravdu omezit, protože stát stále ještě plně nepochopil, kolik ho v konečném důsledku stojí jeden gambler a kolik peněz pak vynaloží na napravování negativních jevů, které s gamblingem souvisí, nejde zřejmě jít jen cestou omezování provozovatelů, ale i uživatelů. Při zavedení přísnějších pravidel po vzoru Německa a Švédska by totiž mnohé herny zašly samy na úbytě. A zkusme si představit, jak by kolem nich klesla drobná kriminalita, která tak vadí všem a která opravdu mnohdy s hernami a snahou sehnat další peníze na hraní, souvisí. A jak by se řadě rodin ulevilo.
S tím ovšem souvisí i otázka, když takovému závislému hráči hraní znemožníme, co to s ním udělá. Má vůbec kam jít a požádat o pomoc? Máme organizace a instituce, které pomáhají alkoholikům a drogově závislým, kolik takových je i pro stejně nebezpečnou závislost? Takže otázka zákazů a restrikce je jedna věc, druhou je prevence a následná pomoc. Pokud povede návrh brněnských zelených k takto zaměřené debatě, je jen dobře, že byl vysloven.
Kateřina Dubská, členka Zastupitelstva města Brna za SZ