3. 7. 2022
Brněnský twitterový účet dataBrno nedávno sdílel video vytvořené zaměstnanci Magistrátu města Brna o tom, jak neutěšená je situace je pro člověka, který se chce po Brně pohybovat na kole. Jako dítě jsem na kole jezdila v 90. letech hlavně mezi paneláky na Vinohradech, občas jsme s rodinou vyjeli na silnici až na kopec k lomu Klajdovka a moc dobře si pamatuji, jak mi jízda vedle aut byla nepříjemná. Když jsem se přestěhovala do centra, neměla jsem odvahu začít jezdit s malými dětmi, a tak jsem se nakonec k pravidelné jízdě na kole vrátila až s rozšířením projektů sdílených kol někdy v roce 2017. Jsem typická městská cyklistka – vlastní kolo stále nemám, ale jezdím téměř každý den, v posledních 2 letech i v zimních měsících, pokud není námraza či nasněženo. Oceňuji košík na kole na odložení nákupu, jezdím v běžném oblečení, což jsou v mém případě nejčastěji šaty. Proč tento podrobný popis? Ráda bych, aby takováto jízda mohla být v mém městě normou, nikoliv zvláštním úkazem. Bohužel, každý, kdo však někdy vyjel v Brně na kole, ví, že si tato aktivita nezadá s adrenalinovým sportem. Většina ulic nemá cyklopruh ani piktogram, a tak musíte být neustále ve střehu – zprava od zaparkovaných aut – co když by někdo z řidičů nečekaně otevřel dveře – zleva od předjíždějících aut, kterým leckdy vzdálenost 1,5m nic neříká. Zvláštní kapitolou je pak jízda historickým centrem města, kde si připadáte jak na automotodromu.
O samotných cyklostezkách si můžeme nechat zdát – podle výše zmiňovaného videa se za posledních 10 let postavilo v Brně necelých 7 km cyklostezek, převážně tam, kde nezavazí autům. Nerozumím tomu, jak je možné, že i přes platný Generel cyklistické dopravy ve městě Brně, je na většině nově zrekonstruovaných ulic (Cejl, Milady Horákové, Veveří, Údolní) sice pěkný nový asfalt, ale téměř žádné vyhrazené místo pro nás cyklisty, abychom se zde při jízdě cítili alespoň o trochu bezpečněji. Jak mám své 3 děti učit, že je „normální“ (= zdravější, udržitelnější) pohybovat se po městě na kole, když se sama stále jezdit po Brně trošku bojím a dopředu si plánuji trasu, aby mě něco nevyvedlo z míry.
Pokud jsme se v letech 2014 – 2018 domnívali, že se Brno v mnoha ohledech přibližuje městům jako je Berlín, Paříž nebo snad dokonce nám nedaleká Vídeň, můžeme teď s jistotou prohlásit, že se jim v oblasti uvažování o městské dopravě vzdalujeme mílovými kroky a zaostáváme již dokonce za mnoha městy v ČR. Třebaže velice oceňuji nedávný motivační krok města dotovat prvních 30 minut jízdy na sdílených kolech, jízda na nich po Brně zůstává noční můrou. Přitom i sama městská část má nástroje, jak mluvit například do výsledné podoby rekonstruovaných ulic a bojovat tak za své občany, kteří preferují pěší a cyklodopravu před tou automobilovou. Doufejme, že v následujících letech budeme mít možnost tento trend zvrátit a Brno bude opět městem s přívlastkem moderní a progresivní.