2. 12. 2021
Na Brně-střed má na starosti dopravu a bydlení (už to spojení!) radní Jan Mandát, zvolený na kandidátce ODS a jinak i předseda nejmenovaného aktivistického spolku, adorujícího spalovací motory.
Nyní v listopadu 2021 vytáhl poprvé (byť už je tři roky ve funkci) „dlouho připravovaný“ plán na regulaci bikesharingu. Jeho podstata spočívá v tom, že za každý takový dopravní prostředek zaplatí provozovatel městu 500 Kč ročně a bude mít třeba povinnost udržovat parkovací místa v pořádku.
Zprvu jsem potlačoval smích, když takový pravičák začal na to divoké podnikání bikesharařů žehrat – inu volná ruka trhu je, pane konšeli, prevít!
Podkladový materiál byl tak dobře připraven, že až po mých dotazech se ukázalo, že se vlastně ani neví, kolik vůbec kol a koloběžek je po Brně rozmístěno/užíváno (a zjevně se to u těch doslova pár provozovatelů nikdo ani nesnažil zjistit).
Na můj dotaz, zda se o textaci regulace už bavil se zainteresovanými (ať to není o nich bez nich a mohou se případně „vychytat mouchy“ dopředu, a ne až za pochodu), tak radní Mandát odpověděl ve stylu: nemám potřebu se bavit s tím, koho chci regulovat – s podtónem: oni na nás byli zlí (rozuměj: nedodržují memoranda), tak proč my bychom měli být hodní? No comment… Samosprávu coby věc veřejnou si já představuji jinak, a hlavně vstřícněji.
Součástí regulace má být i stanovení míst, kde bude jedině možné kola/koloběžky odkládat, což v zásadě není špatná myšlenka po místních zkušenostech. Na mou otázku, kde příloha s těmi místy tedy je, tak prý ještě není; přitom to celé chtějí v prosinci dát na zastupitelstvo MČ, aby se s tím pak šlo „na město“, které má finální slovo.
Když jsem se dále doptával na různé věci a praktické dopady, tak floskulovou všespásnou odpovědí bylo, že dokonalý předpis neexistuje, a kdybychom jej chtěli, nikdy bychom nic nepřijali. Takže všichni ticho, neptat se, nenavrhovat zlepšení – a regulovat!
Zatím mi tak třeba nikdo nebyl schopen říci, bude-li na určených stanovištích nějak stanoven maximální počet míst – příklad z nám. Míru (zde ale stojany mají sloužit všem, zejména nakupujícím v sousední samoobsluze) ukazuje, že leckdo si myslí, že odkládací místa jsou nafukovací:
Nebo zda v historickém centru, kde jsme dali statisíce za prémiovou dlažbu, budeme stanoviště lowcost sprejovat způsobem, jak si předkladatelé představují:
Povinností provozovatele má být udržování stanoviště a jeho „bezprostředního okolí“ v pořádku, což je obecně OK. Když jsem se ptal, zda úředníkům (ale potažmo i všem lidem) neulehčíme práci a přímo nestanovíme nějaký rádius, aby se pak až někde u soudu nehádali, zda bezprostřední okolí končí 4 nebo až 5 metrů od stanoviště, tak zase předsedkyně legislativní komise (JUDr. Dumbrovská z KDU) o tom nechtěla ani slyšet. Nechám stranou, že třeba v městské „alkovyhlášce“ jsou uvedeny přesné metry, kde ještě můžete/nesmíte pít na veřejném prostranství alkohol (kupř. vzdálenost od školy, nemocnice atd.). Někde to jde, jinde (bůhvíproč) ne.
Třešničku na dortu vší té dlouho připravované regulace objevil kolega z legislativní komise, který však jinak pracuje v oboru IT. Předkladatel tak „dobře“ naformuloval legální definici bikesharingu, že zapomněl na situaci, kdy by někdo vrátil kolo na stejné místo, odkud si je vzal – to ta definice neumožňovala, protože předpokládala, že je vždy odložíte na jiném sběrném místě, a ne zase zpět.
Tož tak nějak vypadají začátky, když t sdílená kola a koloběžky chtějí regulovat automobilisté 😊
No a co vy na to?
JUDr. Michal Závodský
zastupitel, nez. za Zelené