27. 10. 2020

Přestože se oblast naší největší sociálně vyloučené lokality – tzv. Brněnského Bronxu v posledních letech velmi rychle mění, jedna věc zůstává stále stejná – segregované školství.

Jsou zde dvě spádové základní školy – na náměstí 28. října a na Křenové ulici. Pro obě je typický vysoký podíl romských dětí a neochota rodičů zejména z řad majority zapisovat do nich děti, i když sem spádově patří. Jejich jednání je pochopitelné. Kdo má snahu dopřát svému dítěti kvalitní vzdělání, těžko zapíše své dítě do segregované školy. Školní výsledky i kvalita vzdělání jsou zde měřitelně nižší než v běžných školách. Vzniká smyčka, z níž není, zdá se, cesta ven.

Segregované školství si vyrábíme sami

Dlouho jsem se domníval, že existence těchto dvou segregovaných škol přímo souvisí s faktem, že zde máme velkou sociálně vyloučenou lokalitu. Před nedávnem mě ale zaujala změna spádovosti našich škol, kdy se zvětšovala spádová oblast školy na Křenové o ulici Nádražní s tím, že zde žije řada dětí ze sociálně znevýhodněných rodin a škola na Křenové s nimi umí pracovat. Se znalostí situace, kdy v městském domě na Nádražní ulici žijí romské rodiny s dětmi, jsem si říkal, že není správná cesta poslat je změnou spádové oblasti do segregované školy. Když jsem se o školu začal více zajímat, překvapilo mě, jak málo prvňáčků zde je přímo ze spádové oblasti. V loňském roce to byla jen třetina – 8 z celkem 24 dětí. Letos se poměr ještě zhoršil. Do první třídy zapsali rodiče celkem 33 dětí. Ovšem jen 5 z nich pochází ze spádové školy. Zbytek spadá do jiných škol buď v naší městské části nebo do sousedních, do Židenic, Černovic či na Brno-sever. Působí to, že škola začala sloužit jako odkladiště pro děti z širšího okolí.  To by znamenalo, že si segregované školy vyrábíme sami a záměrně. Motivovaní rodiče, jimž záleží na kvalitním vzdělání, zapisují děti do „lepších“ škol. Pro ostatní zbyde segregovaná škola bez naděje, že se díky vzdělání vymaní z chudoby a dočkají se lepšího života, než jejich rodiče.

Řešení existují

Přitom nástroje na řešení situace máme. Dnešní školy mohou díky inkluzi zajistit podporu i dětem s řadou znevýhodnění včetně sociálních či etnických. Sociolog Daniel Prokop v knize Slepé skvrny odkazuje na zkušenosti pedagoga, který říká, že „Mít ve třídě 2 až 4 děti z romských či vyloučených rodin není z hlediska vzdělávání problém.“ A dodává „Při menším zastoupení těchto žáků s nimi lze dosáhnout obrovských pokroků“. Pak je však zbytečné mít „specializovanou“ segregovanou školu. Žáci mohou chodit do běžných škol v okolí. Podporou desegregace – tj. podporou toho, aby znevýhodněné děti zůstávaly ve svých běžných spádových školách, kde se jim dostane lepšího vzdělání, investujeme do jejich lepší budoucnosti. S lepším vzděláním pak získají lepší a stabilnější zaměstnání. A mít vzdělané a zaměstnané občany je ve výsledku výhrou i pro celou společnost. Jinou cestu k integraci a klidnému soužití nevidím.

Stojím o vaše názory a připomínky. Pište mi prosím na mail: oplatek@brno-stred.cz.